Sprint neboli rychlostní orientační závod

Orientační disciplíny se řadí mezi zelené outdoorové sporty – závody se organizují v přírodě. Jsou kromě toho finančně nenákladné – mezi potřebné vybavení patří buzola, někteří závodníci používají také držák na mapu a to je vlastně vše.

Klasický orientační běh je sport založený na rychlosti, vytrvalosti a schopnosti orientace s mapou a buzolou v neznámém terénu. Vítězí ten, kdo nejrychleji označí ve správném pořadí v mapě zakreslené kontroly. U nás mají takové soutěže dlouhou tradici i mezi vozíčkáři. Výhodou je fyzické nasazení, nevýhodou mezinárodní izolace (pokud je nám známo, klasický orientační běh se ve světě pro vozíčkáře neorganizuje) a také různé podmínky pro různě postižené a z toho vyplývající množství kategorií.

Scorelauf

Pro vozíčkáře se dá postavit i tato disciplína, je-li k dispozici vhodný terén. Při scorelaufu mají závodníci předem stanovený časový limit a k dispozici mapu s množstvím vyznačených různě bodovaných kontrol. Cílem závodníka je oběhnout v daném časovém limitu co nejvíce kontrol a nasbírat maximum bodů. Na pořadí kontrol nezáleží. Bodová hodnota kontroly je závislá na její obtížnosti nebo vzdálenosti od startu, ke slovu se zde tak dostává i taktika. Vyhrává závodník s nejvíce body.

V této disciplíně lze ještě více zatížit závodníka orientačními problémy, a tím vyvážit rozdíly v hendikepech. Proto se většinou vyhlašuje jen jedna společná kategorie pro všechny vozíčkáře a případná medaile má tak mnohem větší váhu.

TRAIL-O

Pohybový handicap, věk ani pohlaví nehrají roli

Tato disciplína je vlajkovou lodí v orientačních závodech nejen pro handicapované.

Trail orienteering, někdy také precizní (precision) orienteering jako disciplína vychází z orientačního běhu, ale je zaměřen především na čtení mapy a terénu, soustředění se, rychlé rozhodování a logické myšlení. Je to sport relativně mladý a byl vytvořen zejména s cílem setřít rozdíly mezi handicapovanými a nehandicapovanými závodníky. Pohybový handicap zde nehraje roli, soutěžit mezi sebou mohou všichni bez rozdílu způsobu a rychlosti pohybu. Na trati se tak sejdou různé generace, muži i ženy, aktivní orientační běžci i vozíčkáři.

V tomto sportu nejde o čas (tedy alespoň ne především), ale o precizní čtení mapy a terénu. Úkolem závodníka je v předem stanoveném časovém limitu projít danou trať a na určených stanovištích identifikovat správný lampion z několika postavených v terénu. Lampion musí odpovídat zakreslení v mapě. Ke správné identifikaci slouží závodníkovi i jistá nápověda ve formě piktogramů.

Ukázka: Kontrola č. 4 – foto ze závodu s rozmístěním lampionů, piktogram a označní v mapě.

Trať je v souladu s mezinárodními směrnicemi vybírána a stavěna s ohledem na účast hendikepovaných závodníků, všichni účastníci mají tedy stejné podmínky. Ve většině případů (na mezinárodních závodech standardně) se navíc pro handicapované účastníky zajišťuje asistent, který doprovází závodníka na trati a pomáhá mu zdolat ne úplně ideální terén, pokud se zde takový vyskytuje.

Od roku 1994 se organizují Mistrovství Evropy v Trail-O a od r. 2004 je pořádáno každoroční Mistrovství světa. V současnosti se mezi závodníky trail-o nachází vozíčkářů zatím jen několik málo a je tak velká šance dostat se na mezinárodní závody do zahraničí.

Ve většině států (kromě Skandinávie) se vyhlašují kategorie Para a Open, kde Para znamená jakýkoli handicap znemožňující plnohodnotně běhat. Znamená to, že handicapovanému sportovci se započítává jeho výsledek jak v kategorii Open, kde soutěží všichni bez rozdílu věku, pohlaví nebo handicapu, tak i v kategorii Para, kde se poměřují výsledky pouze handicapovaných sportovců. Od roku 2011 by mělo dojít ke zpřísnění kritérií pro zařazení do kategorie Para, čímž se otevře zase o kousek víc prostor pro handicapovanější závodníky.

Čeští závodníci se účastní MS a ME od roku 2007, největšími úspěchy jsou bronzová týmová medaile z MS 2009 v Maďarsku a individuální bronz z World TempO Trophy 2010 v Trondheimu.

ORIENT SHOW (O-SHOW, LABYRINT)

Další z orientačních disciplin, které se mohou účastnit i vozíčkáři. Novinka letošní sezóny - vozíčkáři si ji v Čechách vyzkoušeli teprve v r. 2010, zato hned třikrát. Jak název napovídá, jedná se o labyrint, ve kterém je rozmístěn určitý počet kontrol. Ty má závodník, spolu s tvarem labyrintu, zakreslené v mapě. Jeho úkolem je proplést se co nejrychleji labyrintem a označit kontroly do startovního průkazu/ na čip ve správném, předem určeném pořadí.

Vzhledem k velkému množství orientačních úkonů zde mohou svádět vyrovnané boje mechanické i elektrické vozíky.