Rubrika Rozhovory, reportáže

S Janem Nevrklou nejen o paralympiádě

    S Janem Nevrklou, předsedou Českého svazu tělesně postižených sportovců, vedoucím výpravy Českého paralympijského týmu na Letních paralympijských hrách v Aténách a předsedou občanského sdružení KONTAKT bB, jsme se sešli k rozhovoru v době před valnou hromadou svazu a v období po úspěšné paralympiádě v Aténách, kde vedl celou výpravu. Po Aténách došlo i ke kritice současného uspořádání Českého paralympijského výboru, a tak se hlavním tématem rozhovoru stala právě aktuální situace v tomto sporu. Honzova činnost je rozsáhlá a ve sféře sportu postižených začal působit v plaveckém programu, který své obrysy začal dostávat právě v Lize za práva vozíčkářů pod mým vedením. Přestože jsme stále v kontaktu a společně také ve výboru svazu, byl jsem sám zvědavý na Honzův pohled na současnou situaci.




  Jak bys zhodnotil čtyřleté období, během něhož došlo k zásadním změnám v Českém svazu tělesně postižených sportovců?
    Další paralympijský cyklus uplynul a končí i volební období představitelů Českého svazu tělesně postižených sportovců (ČSTPS). S jeho činností jste se mohli díky spolupráci s časopisem Vozíčkář seznamovat i v rámci této přílohy, byť nemohla obsáhnout veškeré aktivity svazu na všech úrovních od základní rekreační a výkonnostní v oddílech až po vrcholově sportovní v reprezentačních družstvech. Na vrcholu této pyramidy je vždy paralympiáda a účast sportovců našeho svazu byla více než reprezentativní. Český paralympijský tým (ČPT) byl tvořen ze 70 % sportovci našeho svazu (46 z 65), kteří se postarali o zisk 80 % všech medailí (25 z 31). O tento vynikající výsledek se postarali především naši atleti a je vidět, že jeden z našich tradičních a nejstarších sportů je stále svěží a dynamický.
    ČSTPS celkově roste v parametrech členské základny, kde došlo za poslední čtyři roky ke zvýšení o 1000 členů (ze 2000 na 3000), i v počtu organizovaných sportů. Potěšitelný je zejména rozvoj kolektivních sportů, jako jsou sledge hokej, florbal a zejména hokej na elektrických vozících, který umožňuje kvalitní sportovní vyžití i osobám s velmi těžkým postižením.

  Jak se tato úspěšnost a rozvoj odrážejí v postavení a finančním zajištění svazu v rámci celého paralympijského sportu?
    Tento dynamický rozvoj a úspěšnost na poli reprezentace se bohužel neodráží v pozici svazu uvnitř Českého paralympijského výboru (ČPV) a Unie zdravotně postižených sportovců (UZPS). ČSTPS vyjadřuje dlouhodobě nespokojenost se současným uspořádáním a poměry v těchto střešních organizacích a nový výbor svazu předkládal prostřednictvím předsedy návrhy změn v uspořádání. Těžko si asi kdokoliv dokáže představit spokojenost se stavem, kdy oproti výrazně většinové úspěšnosti na úrovni reprezentační a jednoznačně nejrozsáhlejší činnosti na základní úrovni stojí příliv cca 25 % veškerých financí ze střešních organizací. Tento rovnostářský systém nabízí prakticky stejné množství prostředků všem pěti sdruženým svazům (tělesně, spasticky, zrakově, sluchově a mentálně postižení sportovci). Odpovědné vedení svazu se musí ptát, jak je možné, že není příliš velký rozdíl ve finančním zajištění svazů, když jeden z nich měl v paralympijské reprezentaci 46 sportovců a další 20, resp. 1 sportovce. Jak je možné, že stejně, ba dokonce více prostředků dostane svaz, který má pouze 12 oddílů oproti našim více než osmdesáti. A jak to, že stejně mají svazy, které organizují 20 sportů oproti 12. Naše dlouhodobá nespokojenost vyvrcholila po návratu z paralympiády v Aténách a po uzavření této úspěšné etapy jsme předložili ČPV body požadované restrukturalizace.

  Jaké jsou hlavní body těchto změn?
    Stěžejní je z našeho pohledu uspořádání valné hromady a zvolení orgánů s mocí výkonnou a kontrolní. Nezúčastněného pozorovatele totiž asi překvapí, že výkonné grémium ČPV funguje již od roku 1993 jako nezvolený orgán 5 osob kumulující v sobě pravomoci valné hromady, výkonného a kontrolního orgánu. Na rozdělování prostředků neexistují skutečně závazná a snadno srozumitelná pravidla a systém umožňuje vždy netransparentní zásahy. Všechny svazy mají jeden hlas, což je dobré při rozhodování o záležitostech, kde je nutný obecný konsensus mezi zástupci všech typů postižení. Rovnost hlasů ovšem zcela zásadně podvazuje přijetí optimálního rozhodování o odborných sportovních věcech. Zvláště když svaz mentálně postižených se paralympiád z důvodu přetrvávání problémů s nastavením objektivních kritérií pro klasifikaci neúčastní vůbec a neslyšící mají vlastní deaflympiádu a svůj mezinárodní střešní orgán stojící mimo Mezinárodní paralympijský výbor.

  Zásadní body byly předloženy výkonnému grémiu ČPV. Jak se k nim funkcionáři ČPV postavili?
    Naše požadavky předložené v říjnu 2004 byly, jako vždy před tím, zamítnuty a jejich řešení neurčitě odloženo s odůvodněním nutného projednání v jednotlivých svazech. ČSTPS se odhodlal ke krajnímu kroku vyvolanému nemožností řešit věc interně v rámci mechanismů, které prostor k řešení ve skutečnosti nenabízejí.

  Na výboru svazu bylo schváleno oznámení o možném vystoupení. Popiš čtenářům následující vývoj, který je i pro mě jako člena výboru někdy těžko sledovatelný.
    Oznámili jsme možnost vystoupení svazu z ČPV a zaslali toto prohlášení s tím, že ke změně stanoviska by bylo nutné přijmout závazná opatření ke změně poměrů. Návazně proběhla schůzka na MŠMT pod patronací ministryně školství a zároveň členky čestného předsednictva ČPV Petry Buzkové. Na schůzce byla konstatována nutnost změny stanov, výkonný předseda ČPV František Janouch spolu s výkonným předsedou ČSTPS Janem Nevrklou byli pověřeni společným jednáním pod patronací ředitele legislativního odboru MŠMT Miroslava Šimůnka a předložením návrhu změn v polovině ledna. Od té doby se ČPV začal k ČSTPS chovat jako k nesdruženému členovi a MŠMT se postupně více distancovalo od závěrů schůzky obsažených v zápise. ČPV od té doby uzavřel veškerý tok financí do ČSTPS, takže hospodaříme pouze díky zůstatku z roku 2004 a příspěvku z UZPS. Tento stav ohrožuje účast našich sportovců na zahraničních soutěžích a financování domácí činnosti.

  Jak dnes celý postup hodnotíš? Považuješ jej za optimální?
    Ano, v rámci strategie chladného kalkulu a politického krokování by celá záležitost musela vypadat jinak. V této rovině bych se musel mnoho učit, ale nevím, jestli takto vyučen chci být. Pod dojmem síly našeho svazu, beznaděje z dlouhodobé nemožnosti vyřešit změny standardní cestou, se celý výbor shodnul na možnosti krajního kroku. Doufali jsme také, zřejmě více než bylo možné, v hluboký zájem vrcholných představitelů MŠMT o vyřešení celého problému. Věřili jsme, že existence možnosti vystoupení nejúspěšnějšího subjektu povede k odpovědnému jednání i ostatní představitele ČPV. Stojíme ovšem s citovým přístupem a touhou po nastavení jasných a průhledných pravidel proti zkušeným funkcionářům ČPV, postupujícímu právě chladným kalkulem naplánovaných kroků.

  Schůzka na MŠMT tedy zřejmě nepřinesla očekávaný výsledek. Paralympijským magazínem proběhla zmínka o žalobě svazu na ČPV. To jsou věci, kde se asi nezúčastněný pozorovatel ztrácí.
    Schůzka na MŠMT měla být podle nás rozhodujícím momentem, který měl po našem oznámení o možném vystoupení přivést všechny strany k jednacímu stolu a nastavit pravidla budoucího uspořádání. My jsem vzali její závěry jako závazné a zastavili veškeré kroky k možnému vystoupení. Druhá strana naopak vzala naše vystoupení na vědomí a účelově uzavřela svazu veškerý komunikační prostor. V této situaci jsme podali žalobu na soud, aby bylo členství ČSTPS v ČPV ochráněno a umožněno mu další jednání. Závěry schůzky z MŠMT považujeme stále za závazné, pojmenování problematických bodů trvá a chceme řešit věc společným jednáním bez rozkolu uvnitř ČPV.

  Musím se přiznat, že z reportáží v Paralympijském magazínu jsem si o celé situaci nedovedl udělat jasný obrázek. Jak vidíš mediální obraz celé kauzy ty sám?
    Jedním ze závěrů schůzky bylo dojít k řešení do poloviny ledna a problém nemedializovat. O celé záležitosti přinášeli zpravodajství redaktoři ČT Jakub Bažant a Alice Tejkalová a jejich reportáže byly zřejmě pro neznalého diváka obtížně srozumitelné. V jejich reportážích zcela chybí akcent na skutečné jádro problému, tedy nedemokratické a zevnitř ani zvenčí neovlivnitelné neprůhledné uspořádání ČPV. ČSTPS se také díky jejich pozornosti dostalo místa v hlavním vysílacím čase Branek, bodů, sekund, kde bylo opět nesrozumitelně referováno o tzv. „manipulaci s výsledky“ při vyhlášení Paralympionika roku. Takové „přízně“ se jen tak nějakému subjektu a osobě nedostane. Oba redaktoři dostali ke všem záležitostem včetně neutěšeného stavu v uspořádání ČPV podrobné informace od vedení svazu. Jejich postup ve zveřejnění kauzy mohl být některými osobami vnímán jako porušení dohody z MŠMT o nemedializaci problému a někteří zúčastnění se mohli k věci začít stavět více rezervovaně. V rámci politické korektnosti pak bylo lze označit obě strany za porušující dohodu a ustoupit a tlak na nutnost změn byl oslaben. Jakub a Alice zpracovali mnoho cenných reportáží z oblasti sportu zdravotně postižených a spolupráce s nimi byla vždy skvělá, neboť projevovali zájem o vystihnutí celé problematiky komplexně. Reportážemi o problematice sporu uvnitř ČPV ovšem rezignovali na hledání podstaty problému a akcentovali prvky, kdy negativní záležitosti jsou spíše spojeny s ČSTPS a většinou podbarveny pozadím s fotografií J. Nevrkly.

  Naše sportovce především zajímá, zda nebude ohrožena jejich účast na světových soutěžích. Jaké je postavení svazu v rámci mezinárodních struktur?
    Z pohledu mezinárodního jsme členy ČPV a náš paralympijský výbor nemůže nefinancováním svazu ohrožovat účast našich sportovců na mezinárodních soutěžích. V této věci budeme mít zcela jistě podporu naší střešní mezinárodní organizace IWAS (dříve ISMWSF). Z dlouhodobého hlediska je tedy postoj ČPV neudržitelný a k akceptování svazu bude muset dojít už jen proto, že národní paralympijské výbory musí sdružovat všechny typy postižení organizované v Mezinárodním paralympijském výboru (IPC). Přihlášky na všechny klíčové soutěže jsou odeslány a ČPV je odesílal dokonce i poté, co „vzal na vědomí vystoupení svazu z ČPV“.

  Jak odhaduješ další vývoj zejména v souvislosti s blížící se valnou hromadou svazu?
    Postup ČPV směřuje k oslabení vedení svazu před květnovou volební valnou hromadou. „Vyhladovělý“ svaz může ztratit trpělivost a po příchodu nového, vyhovujícího vedení se budou moci otevřít finanční kohouty a bude možné představit jednoduché nekonfliktní vyřešení celé záležitosti. Zcela jistě by pak došlo i ke kosmetickým změnám ve struktuře. Ostatně kontrolní orgán byl v ČPV již v roce 2004 schválen po mé kritice výkonného předsedy F. Janoucha a jeho odpovědnosti za špatně podanou účetní uzávěrku a účetnictví ve velmi problematickém stavu. Kontrolní orgán bez jasných pravomocí a odpovědnosti je ovšem pouze formální záležitostí.

  Z ohlasů sportovců a funkcionářů svazu vím, že je celá záležitost osobami, které nejsou tolik informovány, brána jako klasický funkcionářský boj a úsilí o získání vlivu ve stylu „nějak si to tam nahoře rozdělej, a stejně se nic nezmění“.
    Pro mě osobně není celá záležitost ani trochu prestižní nebo osobní. Celý spor mě spíše odvádí od podstaty mé činnosti a brání mi být více na bazénech a v terénu v přímém kontaktu s lidmi bezprostředně po úraze a dětmi s vrozeným postižením a jejich rodiči. Přesto chci celou záležitost dotáhnout do celkové změny, do uspořádání, které naplní očekávání a dlouholetou práci generací funkcionářů, trenérů a sportovců, do stavu, který zajistí ČSTPS důstojné postavení v rámci našeho paralympismu a přinese i jiným typům postižení daleko lepší podmínky a profesionální zázemí. Považuji se v této záležitosti za člověka nezkorumpovatelného, kterému nejde o osobní profit. Moje srdcařská svázanost s touto oblastí je příliš silná, než abych byl ochotný jít do účelových, kosmetických úprav ve stylu něco za něco.

  Jak vnímáš podporu výboru svazu? Chceš na valné hromadě usilovat o post předsedy svazu?
    Výbor je v celé věci dosud jednotný a silnou oporu mám v místopředsedkyni Radce Kučírkové, která se mnou většinu neviditelných, praktických kroků realizuje. Důležité je pro mě i to, že s celým postupem se plně ztotožňuje Martin Kovář, s nímž jsem se do sféry sportu postižených dostal. Usilování o post není asi to správné slovo, ale chci se pokusit dotáhnout do konce celé snažení.

  Jaká je tvá vize v případě zvolení? Co chceš svazu nabídnout?
    Pokud budu zvolen, budu se i nadále snažit nastavovat jasněji a transparentněji kritéria uvnitř našeho svazu a neslibuji nic jiného než přísnější řád a motivační systém přidělování prostředků. Práce všem přibude, požadavky sekretariátu budou náročnější, ale i odezva a finanční zázemí bude zcela jistě lepší. S dotažením transformace ČPV se totiž musí příliv prostředků do všech svazů zvýšit, neboť součástí celkové změny musí být i marketinková strategie. Náš svaz bude z této změny na základě reálně dosahovaných výsledků profitovat nejvíce. Pokud nebudu zvolen, budu se moci věnovat práci v terénu, v rehabilitačních ústavech a v přímé komunikaci s lidmi s postižením, kteří mnohdy anonymně jako nesportovci nebo jenom rekreanti nesou svůj nelehký životní úděl. Odtud jsem vzešel a to cítím jako své hlavní poslání. Svoji roli funkcionáře v této vrcholové paralympijské sféře jsem přijal pouze s ambicí projektovat do více organizací pohled, který není upřený pouze na sportovní hvězdy, ale dokáže realizovat i kvalitní program na základní rekreačně rehabilitační úrovni. Zavést průhledný systém, kde reprezentanti jsou pouze výsledkem kvalitního komplexního programu. Mým cílem bylo zavést neprotekcionistický přístup na bázi jasných kritérií s průhledným rozdělováním financí. To všechno nelze zrealizovat a dotáhnout bez celkové transformace našich střešních organizací.

  Máš pro čtenáře a v tomto případě hlavně členy svazu nějakou výzvu?
    Pojďme se společně pokusit o zásadní změnu, která by mohla ovlivnit činnost každého článku sportu handicapovaných. Podmínkou je ovšem aktivní přístup a osobní nasazení. Budu se těšit na spolupráci, ať již v pozici ve vedení svazu, nebo v oblasti rehabilitačně sociální.
Za rozhovor děkuje
Zdeněk Škaroupka



  Poznámka: Odkaz na rozhovor s Janem Nevrklou z Hospodářských novin, přílohy Víkend z 11. 3., najdete zde.

Rozhovor více vypovídá o působení Honzy ve sféře rehabilitačně sociální a jeho pohnutkách k činnosti v této oblasti.