Jak a proč to všechno začalo

Na počátku, v roce 2004, byla neochota ČPV jednat o vlastní transformaci v otevřené občanské sdružení s valnou hromadou, volbami a auditem účetnictví. Předseda ČSTPS Jan Nevrkla tehdy pohrozil ústně, po skončení schůze Výkonného grémia ČPV, vystoupením ČSTPS z ČPV, pokud nebude o těchto návrzích jednáno. Následně byla z iniciativy ministryně školství Petry Buzkové svolána schůzka představitelů ČSTPS a ČPV. Den před touto schůzkou rozeslal J. Nevrkla email jako podklad k jednání, v němž byla formulována možnost vystoupení ČSTPS, a zároveň vyjádřil vůli ČSTPS nedokonat tuto hrozbu, pokud budou na MŠMT přijaty odpovídající závěry. Na následné schůzce shledal ředitel legislativního odboru MŠMT Stanovy ČPV jako závadné. Ministryně pověřila F. Janoucha a J. Nevrklu přípravou nových stanov ČPV s termínem předložení na MŠMT do jednoho měsíce. Obě strany se rukou dáním před ministryní zavázaly nečinit další kroky vedoucí k rozštěpení paralympijského hnutí. Týden po tomto rukou dání svolal F. Janouch Výkonné grémium ČPV již bez vědomí ČSTPS a v nepřítomnosti zástupce ČSTPS přijalo grémium ČPV „s pochopením na vědomí vystoupení ČSTPS z ČPV“. Tímto svévolně došlo k vyřazení ČSTPS ze struktury ČPV. ČSTPS byly zastaveny finanční prostředky (státní dotace i sponzorské finance) z ČPV, čímž byla zcela inhibována jeho činnost. ČSTPS podal žalobu domáhající se určení, že je členem ČPV. Podle stanov ČPV totiž může být členství ukončeno pouze na vlastní žádost, kterou ovšem ČSTPS nikdy nepodal a neučinil tak žádný právní úkon, který by v souladu se stanovami jak ČPV tak ČSTPS mohl vyvolat ukončení členství. Nyní, tedy po pět let trvajícím maratónu soudů (viz níže), potvrdil tento postoj, od začátku hájený představiteli ČSTPS, i soud.

Nově založená organizace (ČATHS) s cca 40 členy přebírá od ČPV dotace patřící ČSTPS

ČPV celou situaci značně zkomplikoval akceptováním České asociace tělesně handicapovaných sportovců (ČATHS) jako svého člena. Každý národní paralympijský výbor totiž musí, podle pravidel Mezinárodního paralympijského výboru (IPC), zastupovat všechny typy postižení a vyřazením ČSTPS porušilo ČPV pravidla IPC. Založení ČATHS (v březnu 2005) v čele s bývalým předsedou ČSTPS L. Šnajdrem (rezignoval na funkci předsedy ČSTPS v roce 2001 kvůli prokázaným finančním nesrovnalostem) bylo krokem, který rozhodně nepřispěl k řešení sporu. Dnes je již i Libor Šnajdr vyměněn, a to za Ing. Jaroslava Křečka. Tento dlouholetý funkcionář ČSTPS z éry L. Šnajdra má dle dokumentů Ústavu pro studium totalitních režimů veden svazek agenta StB, přičemž dle stanov ČPV musí mít všichni členové výkonného grémia čisté lustrační osvědčení. Jaroslav Křeček byl hlavním aktérem lanaření sportovců před paralympijskými hrami. Tahle dvoukolejnost způsobila, že většina elitních paralympioniků do ČATHS přestoupila, aby si zajistila start na paralympijských hrách. Menší skupina ovšem nehodlala přestup akceptovat, považovala celý postoj ČPV za nátlak na ně a nechtěla mít nic společného s uměle založenou organizací bez mezinárodní autorizace a s nedůvěryhodnými funkcionáři. Tito sportovci zaplatili za svůj zásadový postoj neúčastí na paralympiádě, mistrovstvích světa a Evropy a ztrátou finančního zázemí ze střešní organizace. Řada sportů a klubů musela silně omezit činnost, poněvadž ČSTPS nerozděloval žádné prostředky (do začátku sporu disponoval s 10 – 13 mil. Kč ročně). Poměr členské základny přesto zůstal silně ve prospěch ČSTPS (cca 2000 ku 800). Do ČATHS totiž vstoupili většinou pouze elitní paralympionici a masová členská základna setrvala v ČSTPS. Sport zdravotně postižených každopádně dostal „na frak“ a nemuselo k tomu dojít, kdyby na začátku Český paralympijský výbor respektoval dohody z MŠMT, kdyby je ministerstvo samo chtělo vymáhat a kdyby v souladu se svou rolí gestora státní reprezentace a v souladu se svými normami vyžadovalo, aby úlohu střešní organizace zastával ČSTPS, který má své zastřešení a autorizaci v Mezinárodní organizaci pro tělesně postižené (právě ČSTPS je členem IWAS – International Wheelchair and Amputee Sports Federation). 

Nekomunikace a silně odmítavý postoj ČPV

Postoj ČPV zůstává zatím, i po výroku soudu, neměnný. Reakce jeho představitelů vyvolávají dojem, jakoby funkcionáři ČPV odmítali respektovat rozhodnutí nezávislých soudů. Mluví o bezprecedentním porušení spolkové autonomie a o tom, že nelze spolkům nařizovat, s kým se mají sdružovat. Je nutné si uvědomit, že spolková autonomie je vymezená obecnými zákonnými normami a že autonomie neznamená, že si uvnitř spolku mohu dělat úplně co chci. Elementárním rámcem pro spolkovou autonomii jsou stanovy spolku, v tomto případě dvou spolků, a procedura vedoucí ke ztrátě členství prostě nebyla naplněna ani dle těchto stanov. Doufáme, že se jedná pouze o prvotní reakci na verdikt soudu, proti němuž již není odvolání, a že další dny přinesou více klidu a racionality do jednání všech aktérů. Za ČSTPS jsme určitě připraveni jednat, nebudeme si dopředu klást podmínky s kým jednat, prostě respektujeme rozhodnutí soudů a respektujeme ty, kdo jsou statutárními orgány ČPV, i když ČPV nemá institut skutečné valné hromady a voleb a o všem od založení rozhoduje Výkonné grémium složené z pěti osob.

Bezdůvodné obohacení ČSTPS

Svazu komplikuje jeho pozici kauza tzv. bezdůvodného obohacení částkou 911 000 Kč. Jednalo se o jeden z důsledků celého sporu, kdy ČSTV v první čtvrtině roku 2005 poslal na účet ČSTPS 911 000 Kč a obratem je chtěl vrátit, poněvadž cílem celého procesu bylo především zastavit financování svazu. ČSTPS požádal MŠMT o kontrolu těchto peněz a MŠMT reagovalo vydáním veřejného stanoviska, které přiřklo ČSTPS 7,5 mil. Kč. O tyto peníze a o formu jejich převedení na ČSTPS se vedl spor, ČPV odmítnul jednat a přijmout připomínkované smlouvy ze strany ČSTPS (smlouvy navržené ze strany ČPV znamenaly, že ČSTPS by o tyto peníze přišel). Smlouvy byly ve verzi předložené ČSTPS odsouhlaseny legislativním odborem MŠMT. O financích jsme stále jednali s ministryní Buzkovou a náměstkem Hrdým až do ledna 2006, načež v únoru přišel od soudu vydaný platební rozkaz na 911 000 Kč. Byla vedena jednání u Obvodního soudu pro Prahu 6 a po našem odvolání u Městského soudu v Praze. Oba dva soudy potvrdily, že ČSTPS se bezdůvodně obohatil a má zaplatit ČSTV 911 000 Kč i s příslušenstvím (úroky). Soudy totiž pouze formálně zkoumaly, zda byl či nebyl určen právní titul peněz formou smlouvy a nikdo se nezabýval okolnostmi, tím, jak jsme od počátku chtěli tyto peníze rozklíčovat i smluvně uzavřít a jak nám nejednání ze strany ČSTV (i ČPV a UZPS) znemožnilo dojít k podpisu. Každopádně je ironií a paradoxem, že organizace, která byla o všechny peníze připravena a ročně přišla od roku 2005 o 10 – 13 mil. Kč, byla nakonec označena jako ta, která se obohacuje na úkor velkého ČSTV. V této věci jsme s ČSTV jednali a požádali o odklad do doby vyjasnění našeho členství v ČPV. Doufáme tedy, že i do této kauzy přinese verdikt soudu možnost otevřít konstruktivní jednání, které nebude směřovat k likvidaci spolku, jenž je nyní i soudem uznán jako právoplatný člen ČPV a tím pádem i UZPS.

Závěrem

Soudkyně odmítla přiznat naší advokátce náhradu nákladů souvisejících se zastupováním v kauze. Odůvodnila tento verdikt přihlédnutím senátu k tomu, že na situaci měla významný podíl lehkovážnost a neodpovědnost předsedy ČSTPS, který své vystoupení vyjádřil a následně je zpochybňoval. Je pravda, že nebýt pohrůžky o vystoupení po skončení schůze výkonného grémia a odeslaného emailu den před jednáním na MŠMT, celá situace by nevznikla. Nedošlo by ale ani k jakémukoliv pokusu o transformaci spolku, jenž po léta řídil jediný orgán složený z pěti osob, který byl samovolen ze svého středu (ano, volby probíhaly mezi těmito pěti osobami navzájem), nedošlo by k pokusu oněch 50 – 80 mil. Kč ročně, které do sportu handicapovaných ročně doputují, nasměrovat tak, aby se dostaly skutečně ke sportovcům. Ve stavu dlouholeté beznaděje a pošlapávání základních norem (např. jsme byli koncem roku vyzváni k pomoci dodáním co nejvíce podkladů na vyúčtování státních prostředků s tím, že se nepodařilo je všechny utratit; když ČSTPS dodal doklady na milion, s překvapením jsme na další schůzi v roce 2003 zjistili, že nám byl tento milion odečten od nestátních prostředků s odůvodněním, že jsme překročili limit čerpání státních prostředků v roce 2002). V této atmosféře, kdy byly obdobné kroky vůči ČSTPS normou, a po několika marných pokusech o vyvolání jednání, se ČSTPS pokusil o silný nátlak s pohrůžkou vystoupení. Ze strany ČPV to bylo kvalifikováno jako snaha získat většinu peněz výhradně pro tělesně postižené sportovce, což byla od začátku klamavá informace. Nám šlo vždy o transparentní, zveřejnitelná a odborně podložená kritéria pro dělení financí mezi všechny typy postižení. Nezaujaté osoby musí posoudit na čí straně je větší odpovědnost za vznik kauzy – zda na straně toho, kdo dal do ruky ČPV náznak záminky, nebo na straně ČPV, který si záminku vzal za své, označil ji rovnou za vystoupení a na schůzi „o svazu bez svazu“ ČSTPS vyřadil. Na místo jednání o nových stanovách přišlo založení jiné organizace a přesměrování financování do této vytvořené organizace bez historie, výsledků, členské základny a mezinárodního zastřešení.

Společná jednání s cílem nastavit rovné podmínky pro všechny sportovce

ČSTPS bude kontaktovat představitele ČPV, ČSTV, MŠMT s cílem jednat o budoucím uspořádání tak, aby žádní sportovci nebyli diskriminováni. Jednání by měla být upřena směrem dopředu, neměla by se příliš vracet do minulosti, i když se v ní stalo mnoho křivd. Zájmem nás všech musí být především vytvoření rovnocenných podmínek pro sport tělesně postižených a sjednocení jejich činnosti pod jedinou střechou. S touto premisou chce jít svaz do příštích jednání a dnů. 

Kontakty na sekretariát ČSTPS

Jan Nevrkla, mobil: 606 637 097, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Radka Kučírková, mobil: 602 661 370, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  


Stručný popis soudních rozhodnutí:

22. prosince 2005 Obvodní soud pro Prahu 6 vydal rozsudek, kterým bylo potvrzeno, že ČSTPS nikdy neučinil právní akt vystoupení z ČPV a je tudíž členem. ČPV se proti tomuto rozhodnutí odvolal. 

23. května 2006 Odvolací Městský soud v Praze zdůraznil odloučenost občanských sdružení od státu tím, že soudy či jiné státní orgány nemohou zasahovat do vnitřních poměrů sdružení a rozhodl, že nebyla soudu dána pravomoc, aby rozhodl o tom, že žalobce (ČSTPS) je členem žalovaného (ČPV). Rozsudek nabyl právní moci, ale soud se vyhnul rozhodnutí ve věci samé, tedy o členství, resp. nečlenství. Situace tedy byla stejná jako na začátku vzniku sporu – každá strana si myslela něco jiného. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze se ČSTPS dovolal k Nejvyššímu soudu ČR, neboť mu tímto rozhodnutím bylo upřeno základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. 

28. června 2007 Dovolací Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí zrušil oba dva předchozí rozsudky a zastavil celé řízení pro „neodstranitelný nedostatek podmínek řízení“. Podle zákona o sdružování občanů totiž lze žalovat pouze rozhodnutí spolku a soud shledal, že ČPV nevydal rozhodnutí, ale pouze vzal na vědomí vystoupení ČSTPS. Opět tedy stejná situace jako v momentě vzniku sporu a soud se vyhnul rozhodování ve věci samé. ČSTPS podává ústavní stížnost. 

23. dubna 2009 Ústavní soud ČR ruší rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. června 2007 neboť bylo ČSTPS upřeno právo na soudní ochranu s tím, že byl porušena čl. 36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého domáhat se stanoveným způsobem práva u nezávislého a nestranného soudu, resp. právo na spravedlivý proces. Naznačil, že soudy nižších instancí by se ve svých dalších rozhodováních měly zabývat tím, zda byl či nebyl učiněn právní akt vyloučení ČSTPS z ČPV. 

21. října 2009 Nejvyšší soud ČR zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2006 a vrací Městskému soudu v Praze k projednání. Projev předsedy ČSTPS nemohl způsobit zánik členství žalobce (tedy zánik členství ČSTPS v ČPV). Řízení před odvolacím soudem (ze dne 23. května 2006) bylo tedy postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací důvod byl naplněn a Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 23. května 2006 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 13. dubna 2010 Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu první instance, tedy Obvodního soudu pro Prahu 6 z 22. prosince 2005 a rozhodl, že ČSTPS je členem ČPV. 

Jsme připraveni na jednání a věříme, že integrita sportu zdravotně postižených bude znovu obnovena. Je již dost tělesně postižených sportovců, kteří se nemohli účastnit mezinárodních závodů včetně paralympijských her. Vytvořme znovu jeden tým, ať mohou být všichni ve hře. 

Soupis zkratek:

ČPV – Český paralympijský výbor (podporu rozvoj i reprezentaci, finance jdou z MŠMT a sponzorství)
UZPS – Unie zdravotně postižených sportovců (podporuje rozvoj i reprezentaci, finance jdou z MŠMT přes ČSTV plus finance ze SAZKY)
ČSTPS – Český svaz tělesně postižených sportovců (od roku 2005 bez finační podpory MŠMT, ČSTV, SAZKY a sponzorských financí)
IPC – Mezinárodní paralympijský výbor (International Paralympic Committee)
IWAS – Mezinárodní střešní organizace tělesně postižených (International Wheelchair and Amputee Sport Federation)
ČATHS – Česká asociace tělesně postižených sportovců (založena v roce 2005 a od svého založení financována prostředky, které patří ČSTPS)