Kanada je kolébkou hokeje a tak asi ani nepřekvapí, že i na zápasy paralympijského turnaje vozíčkářů je v hledišti kolem pěti tisíc lidí. Jak moc se vlastně liší sledge hokej od ledního hokeje?

Podle atmosféry, která vládne sledgehokejovým zápasům v univerzitní hale Thunderbird, by asi nikdo nepoznal, že je na hokejovém zápase „pouze" vozíčkářů. Ale rozdíly tady samozřejmě jsou a to nejen v osobě hráčů.

Mantinely u střídaček jsou průhledné, aby hokejisté-vozíčkáři dobře viděli na plochu a trojice rozhodčích při nástupu klečí na ledě, aby nevyčnívala nad hráče. Ti totiž k pohybu používají speciální saně, anglicky sledge.


Český rozhlas Radiožurnál, 15.3.2010

„Ne jednou ale dvěma hokejkami se uvádím do pohybu a mohu s nimi potom také hrát. Ty hokejky mají na jedné straně hroty a na druhé normálně lopatu. Ten rozdíl je pak už jenom v tom, že některé fauly neexistují, protože se nadají provést. Faul kolenem, tady je to loket, rameno,“ přibližuje základní rozdíly Roman Herink.

Ten patří k průkopníkům sledgehokeje u nás. Český název zatím neexistuje a zřejmě v globálním světě už není ani nutné. Pravidla jsou prakticky stejná jako u hokeje zdravých, jen třetina je na vrcholných soutěžích o pět minut kratší, tedy 15-ti minutová.

Tvrdá hra

Proti sobě nastupují dvě pětky, které se pravidelně střídají a i to je zajímavý okamžik sledgehokeje. Většinou bývají otevřená dvoje dvířka, jedna pro cestu tam a druhá ven anebo a to už je složitější manévr, asistent určuje, kdo kdy vyjede. Ale i tady platí, že do hry se nesmí zapojit šest hráčů.

K hokeji neodmyslitelně patří někdy i opravdu tvrdé fauly a ty u sledgehokeje rozhodně nechybí. „Doopravdy to je hra do těla. Když už se hraje na takovéhle úrovni, to už je někde jinde,“ říká obránce Jiří Kvoch a prozrazuje, jak vypadají ty nejtvrdší fauly.

„Třeba holema, že píchají, těmi hroty. To už je ale vyloučení až do konce utkání. Pak je to, že do něho vlétne, nebo se mohou porvat. Tam už je takové napětí.“

Někdy to bolí

A taková srážka hráčů na sledgi v plné rychlosti, tak to publikum jen zhluboka vydechne a s napětím sleduje, jestli náhodou některý z hokejistů neskončí v kotrmelcích.

„Stačí opravdu strašně málo a člověk už se válí na zádech, pokud ta stabilita tam prostě není. Někdy, když člověka trefí, když leží tou sledgee, tak to bolí. Ale člověk když má sílu, tak se zvedne hned,“ říká dalšího z našich obránců kapitána Pavla Kubeše.

A někdy stačí i jen síla psychická, ostatně to jsme viděli ve třetí třetině utkání s Japonskem, kdy se naši sledgehokejisté vzepjali k velmi dobrému výkonu. Bohužel na vítězství už nestačil. Snad ta premiérová výhra na paralympiádě přijde už pozítří - Korea, coby poslední soupeř ve skupině - by měla být k poražení.