Výsledky našich reprezentantů na IX.Zimních paralympijských hrách v Turínu 2006 20.3.2006
Gratulujeme našim reprezentantům Michalovi Nevrklovi, Janu Dostálovi a Radimovi Kozlovskému i Standovi Loskovi, který se přihlásil k ČATHS k dosaženým výkonům, i když opticky se z laického pohledu jeví jejich výsledky nikterak úspěšné. Je škoda, že k tomuto pohledu přispívá i hodnocení osob, které by měly mít pohled odborný, tedy osob spolupracujících s Českým paralympijským výborem. Ve zkratce přinášíme aspekty, které nejsou z běžného laického, a pokud se to zřejmě hodí, tak ani z odborného pohledu, vidět.
Je a bylo jasné, že sloučení všech stojících a sedících do jedné kategorie s sebou přinese obrovskou konkurenci, velmi početné startovní pole čítající až 66 startujících sportovců, což je jedině dobře, protože se pro veřejnost výsledky zpřehlední, zmizí složitá a nesrozumitelná písmena označující bezpočet tříd a medaile získané v tak těžké konkurenci budou mít opravdovou hodnotu.Bohužel, zejména při zavádění, nese s sebou každá taková razantní změna i jisté negativní prvky. Pokud dáme do souvislosti výsledkovou listinu s profily tratě a jejich stavbou u točivých disciplín, je zřejmé, že způsob postavení tratě celkové výsledky pro jednotlivé typy postižení velmi zásadně ovlivňuje.
Pokud je trať příliš uzavřena, pak sportovci jezdící na jedné lyži se na základě biomechanických zákonitostí nemohou vyrovnat sportovcům startujícím na dvou lyží. Pokud je trať více otevřena, pak jsou přepočty odpovídající a výsledková listina zobrazuje výkonnost sportovců v jednotlivých třídách. Této problematice se bude jistě v následujícím období věnovat výkonný výbor sjezdového lyžování Mezinárodního paralympijského výboru.
Právě výkony našich "plameňáků", jak se naši jednonozí lyžaři „odborně“ zařazují, byly komentovány s jistou rezervovaností ve smyslu "neprosadili se", ale při pohledu do výsledků a srovnáním s původním rozdělením na jednotlivé třídy lze vidět, že např. v poslední disciplíně slalomu by Michal Nevrkla dosáhnul na 8. a Jan Dostál na 10.místo, oba z celkových 21 lyžařů. Nad to by Stanislav Loska dosáhl na medailový bronzový post ze 17 startujících.
Ještě markantnější bylo srovnání v případě obřího slalomu kategorie stojících, kdy první kolo bylo hodně uzavřeno a druhý „jednonohý“ lyžař čtyřnásobný zlatý medailista ze Zimních paralympijských her v Salt Lake City 2002, Michael Milton se umístil na 13.místě. Michal Nevrkla a Jan Dostál by se pak v celkovém pořadí v třídě sportovců s nadkolenní amputací umístili na 7. respektive 8.místě ze 24 jednonohých lyžařů.
Výkony je třeba hodnotit též komplexně. Z odborného pohledu je třeba se vyvarovat hodnocení, kdy 36. místo a ztráta 12,7sec jednonohého lyžaře na téměř zdravého obounohého lyžaře, je považován za neúspěch, zatímco v jiné kategorii je umístění na čtvrtém místě se ztrátou 15 sec na sportovce se stejným nebo dokonce menším handicapem prezentováno jako těsné nedosažení na medailové umístění. K paralympismu ovšem takové záležitosti patří a patřit budou.
Systém klasifikací a přepočtu na koeficienty nebude nikdy zcela objektivní a současný trend vhání paralympiády stále více do náruče komerce, tak aby se ze snoubenky olympiád stala sňatkem utužená nevěsta. Veřejnosti budou moci být prezentovány nefalšované hvězdy vítězící ve velké konkurenci a sponzoři budou moci optimalizovat jejich marketinkové využití. Takový je současný trend a nelze s tím nic dělat. Vlastně ano - lze si uchovávat jistou rezervovanost od honby za medailemi, lze v dalších sportech, kde dosud vládne malá konkurence a prosadí se tudíž po velice krátké době aktivního sportu téměř každý, připravovat sportovce na to, že během relativně krátké doby bude vše jinak, lze prostě tato fakta použít k realistickému pohledu na paralympijský sport, který je v mnoha ohledech přeceňován a v mnoha nedoceněn. Ten nedoceněný spočívá právě v tom, že až dosud dosahovali obdivuhodných výkonů většinou ryzí amatéři a profesionálové byly spíše výjimkou. Doufejme, že ani postupující profesionalismus nezahluší u vrcholných paralympioniků obdivuhodnou schopnost objevovat ve sportu nové hranice a dimenze, a nezapomínat při tom na to, že jejich hlavním zaměstnáním a životním posláním je něco zcela jiného než v sedě honit po kluzišti černou baldu, zametat před curlingovým kotoučem, spouštět se ze svahu dolů na kolenním kloubu jedné nohy v neuvěřitelných zákrutách a téměř stokilometrových rychlostech.
Jsem zkrátka rád, že se naši lyžaři živí poctivě, jsem rád, že někteří z nich mají rodiny a vychovávají úspěšně děti, jsem rád, že mají milující partnerky a manželky a při pohledu do výsledkové listiny vidím za jejich 26.-35. místem především tyto skutečnosti. Buď jim čest a sláva v kruhu rodinném!
Ještě jednou gratulujeme a děkujeme za odvedené výkony, kterých naši sportovci dosáhli i v obtížné situaci, která v českém paralympismu již přes rok panuje.
Jan Nevrkla
předseda Českého svazu tělesně postižených sportovců
Ohlédnutí za IX.Zimními parlympijskými hrami v Turínu 2006