Přátelský turnaj v Budapešti pořádal i letos náš hráč Laszlo Farkas, a znovu ve stařičké hale s linoleem na podlaze, chabým světlem a výbavou pro šerm, a to i vozíčkářský. Nicméně v hale vládla přátelská až rodinná atmosféra a široké úsměvy. První zápas nás svedl dohromady s druhým mužstvem Rumunska. K tomuto soupeři není moc co dodávat. Jsou prostě daleko, daleko za Evropou. Naši nováčci tedy mohli nastupovat na plac takřka bez omezení. Nejdříve jsme si prožili obnovenou premiéru Tomáše Kohoutka, a pak už to šlo ráz na ráz. Do hry se zapojili všichni naši přítomní nováčci - Lukáš Šembera, následoval Karel Hrůza, který se dokonce nezdráhal skórovat. A nakonec i Honza Surka. Zvítězili jsme poměrem 69:24.

Druhý zápas proti nám postavil soupeře z Italské Genovy. Začali jsme dobře, koncentrovaně. Už v první čtvrtině jsme si vypracovali asi sedmibodový náskok, tak jsem poslal na poslední necelé dvě minuty na plac Lukáše Šemberu. Jenže jsme dostali tři rychlé koše a dali pouze jediný. Do druhé čtvrtiny jsme sice nastoupili znovu se sestavou starých matadorů, ale skutečně se nám nevedlo. Neuvěřitelně jsme střelecky propadali a vršili jsme chyby i v obraně. V poločase jsme prohrávali o šest bodů a nováčci seděli. Třetí čtvrtina byla ve znamení úporného boje, do kterého nás vedl Ondra Pohlmann. Zaznamenal ihned po přestávce šňůru osmi bodů, a to jich do konce čtvrtiny přidal ještě dalších šest! Ze svých běžných čísel vykročil i Marek Šrůtka, který se trefil v rychlém sledu dvakrát po sobě. Čtvrtinu jsme vyhráli 21:14 a znovu jsme se chopili vedení, byť o jediný bod. Vzhledem k tomu, že se podařilo vyfaulovat jejich pivota a náhradního neměli, slušel by nám i lepší výsledek. Ale hráli jsme překotně, často jsme zbytečně ztráceli balony a málo využívali jasné výškové i bodové převahy. Čtvrtou čtvrtinu jsme s jistým vypětím už kontrolovali a v závěru jsme si mohli dovolit nasadit opět nováčka Karla Hrůzu. Ten se uvedl třemi body, což bylo kvitováno s povděkem. Nezvítězili jsme s přehledem, to tedy ne, ale zvrátili jsme neblahý vývoj ve druhé čtvrtině a vítězství 62:57 se počítá.

Do nedělního finále proti chorvatskému týmu Stela Zagreb jsme nastupovali bez zdravotně indisponovaného Martina Zemánka. Od začátku jsme točili v sestavě nováčky, druhé místo nám bohatě stačilo a nováčci potřebují svoje minuty proti hráčům, kteří se chovají basketbalově. Hráli jsme proti dobré zatažené obraně, která nás nebyla ochotna pustit ke koši a špatně jsme vytvářeli střelecké pozice ze střední vzdálenosti. Znovu jsme hodně ztráceli míče a na presovanou obranu jsme se adaptovali příliš dlouho. Jistě, chyběl nám vždy jeden zkušený hráč, ale ostatní místo, aby poskytovali svoje kvality, měli spíše sklon kazit, a to byla škoda. Znovu jsme měli obrovské problémy se střelbou, tedy s úspěšností. Potřebovali jsme trochu jistější a klidnější průběh zápasu, byť na skóre nezáleželo. Konečný výsledek byl 71:34

V každém případě jsme získali první pohár společně s našimi nováčky!